Hrnčířská hlína je pro všechny, kteří propadli jejímu kouzlu, stavebním materiálem pro jejich tvorbu. Pečlivé zpracování hlíny usnadní další práce. Musí být dostatečně vlhká, dokonale prohnětená. A zbavená všech vzduchových bublin. Jenom tak lze dosáhnout dokonalého povrchu, po jeho konečném vypálení v keramické peci.
Ruční formování hlíny – patří k nejrozšířenější technice zpracování hlíny. Umožňuje všem, kteří objevili kouzlo hrnčířské hlíny, vytvářet keramické výrobky podle vlastních představ. Hlínu buď na pracovní ploše vyválet a následně z ní vydělit potřebné tvary. Další z možností je modelování z hliněných válečků. Jejich spojováním lze vytvářet různé tácy, mísy a vhodné jsou i na tvorbu džbánů. Na výrobu nádob, bez použití hrnčířského kruhu, je nejjednodušší metoda modelování z hroudy měkké hlíny, do které se vymáčkne jamka a pokračuje se rukou, špachtlí nebo šablonou. Tato technika je dodnes používána u indiánských kmenů. Modernější technikou je lití do předem připravených forem. Hlína musí být rozředěna, aby se vyplnily všechny drobné motivy.
Vytáčení na hrnčířském kruhu – má sice obecně platné zákonitosti, ale každý točíř si stejně musí najít postup, který mu nejlépe vyhovuje. Jeho zručnost se projeví hned na počátku tvorby. Na středu roztočeného hrnčířského kruhu musí zvládnout vycentrování hrudky hlíny. Jejím následným vytahováním se otevírá prostor k zhmotnění svých představ. Pod rukama se vykouzlí buď mísa, váza či hrníček. Nebo vznikne volná tvorba, podle naší fantazie.
Zdobení keramiky – bývá nejoblíbenější prací všech keramiků. Otevírá možnost dotvořit výtvor k obrazu svému. Možností je hodně. Glazury jsou základním prostředkem, který zlepšuje jeho vzhledové a technické vlastnosti. Zajistí nepropustnost a trvanlivost. Vybrat je možné z bohaté nabídky barevných odstínů. Pokud má povrch zůstat matný, použije se engoba. Zdobit se dá rovněž rytím, kreslením, malováním, nalepováním, razítkováním, tupováním. Fantazii se meze nekladou.