Prostřednictvím teorií a ekonomických směrů se historií ekonomiky zabývají dějiny ekonomického myšlení. Při vzniku ekonomiky byla úzce spjatá s náboženstvím. Jako samostatný obor se začala považovat až v 17. století Bylo to období pro další směry škol, které dali vznik dnešní moderní ekonomii, která se stále vyvíjí.
Ekonomie byla dlouhou dobu součástí filosofie. Autorem názvu „ekonomie“ je starořecký filosof Xenofon. Platon, další z řeckých filosofů, se zabýval ekonomickými aspekty ve své Úvaze. Byl zastáncem názoru, aby se společnost dělila na tři třídy: Vojáky, pracující a filosofy, přičemž filosofové by měli vládnout. Spolu s vojáky by filosofové neměli mít soukromé vlastnictví, to dle něj potřebovali jen pracující.
Ve spisu Politika se ekonomickými problémy zabýval i Platonův žák Aristoteles, ten také rozlišoval přirozené a nepřirozené vlastnictví. Přičemž přirozené má za následek dobré hospodaření, naopak nepřirozené jen k nesmyslnému shromažďování majetku.
Politická ekonomie
· Adam Smith – Byl to skotský filosof a ekonom, který se narodil 5. června 1723. V letech 1737 až 1740 studoval na Glasgowské universitě a od roku 1740 byl sedm let na Oxfordu. Od roku 1751 byl profesorem na Glasgowské univerzitě a roku 1759 vydal knihu „ Teorie mravních cílů“.
Francouzský socialismus
Začátkem 19. Století se přestávali přijímat myšlenky, které nepodporovali kapitalismus. Začal zde být socialismus, jehož ideou bylo vytvořit hospodářské komunity. Asocialiské neměli v úmyslu, svrhnout kapitalismus násilím. V hospodářství se totiž dokáží prosadit sami, což si mysleli proto, že pro dělníky bude lákavější pracovat pro určitou komunitu.
Německá škola
Na rozdíl od jiných zemí, kde nebyl vliv historických škol až tak velký, v Německu byla historie velice uznávaná a postavena na vysoké úrovni. Mezi historickou a klasickou politickoekonomickou školou je značný rozdíl. Zatím co typičtí ekonomové hledali univerzální zákony, pro historickou školu nebyli ekonomické jevy tak důležité. Naopak tvrdili, že ekonomie se vyvíjí spolu s dobou. Německá historická škola se dělí na tři etapy: starší, mladší a nejmladší.
Starší historická škola
V této etapě byl historismus daleko v menším zastoupení, než třeba v mladší. Do starší historické školy se řadí například Bruno Hildebrand.
Mladší historická škola
Jejím nejznámějším ekonomem byl Gustav von Schmoller, který odmítnul věřit v existenci ekonomických obecných zákonů. Také nikdy nestudoval národní ekonomiku, nýbrž ekonomiku institucí a z jejich studií se vždy snažil vyvodit politické doporučení.
Nejmladší historická škola
Nejznámějšími představiteli byli Max Weber a Werner Sombart. Webera proslavilo jeho dílo „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které je jeho teorie o vzniku kapitalismu.
Sombart také hledal původ kapitalismu, ale v židovství. Na rozdíl od Webera, ten jej hledal v kalvinismu. Ve svém psaní „Židé a moderní svět“ představuje svou teorii, dle které židé, kteří se rozmístili po Evropě a měli smysl pro obchodování, uspořádali spolu obchodní svazky a tím přinesli ducha kapitalismu.